Seli's POV

Tak a tahle tour je za námi a s ní i všechny ty zážitky a zklamání.Bylo to o nervy, ale přežily jsme to....no řekněme ve zdraví.A stále se nic nezměnilo na faktu, že mám zlomené srdce na tisíc kousků.Lež byla něco, co mě bude bolet mnohem víc než cokoliv jiného.

Lea vedle mě v letadle nevypadala o hodně líp než já.Každá jsme věděly už natolik dobře co si ta druhá myslí, že jsme ani nemusely moc mluvit.Věděla jsem, že jí to trápí stejně jako mě.

"Hej kura...jdem se ožrat!" řekla jsem česky...angličtina mi už lezla všemi otvory!Lea se jenom zasmála a stiskla tlačítko zvonku.Zachvíli přišla letuška a my si objednaly flašku Tequily.Trochu divně na nás koukala, ale nám to bylo jedno.:D

Pak nám cesta ubíhala jedna radost.Po půl flašce jsme už byly lehce v náladě a všechno se zdálo nejednou lehčí.Dokonce jsme si plánovaly až přijedem domů, jak nebudem nic nedělat a jenom si užívat za ty peníze co dostaneme.A to at' se vsaděj, že dostanem ty peníze!!...po zbytku flašky jsme už spaly jak zabitý až do ČR.:D

Návrat domů a ještě k tomu s takovou pořádnou kocovinou byl opravdu krásný.Vyzvedla jsem si od svojí sousedky kocourka a byla ráda, že aspoň ňákej chlap mě miluje doopravdy....i když je malej a skřehotá...i když to vlastně Jared taky.

Uvařila jsem si pořádný kafe a hodila si nohy na stůl.Tohle mi chybělo....klid a pohoda domova.I když jsem si připadala osamělá....pořád mi chyběl.A proč jsem měla takový zvláštní pocit že jsme byli propojeni?Asi bych měla jít do sprchy a ještě se vyspat.

Druhý den jsem se probudila se zvláštním pocitem, že je kolem mě moc prostoru a že nevím kde se nacházím.Po chvíli mi došlo, že jsem ve vlastní posteli a že jsem doma...trochu zvláštní pocit.Vyhrabala jsem se z postele a pustila si rádio.Pila jsem svůj čaj, když zrovna dohrávalo From Yesterday.Můj čaj skončil vyprsknutý a polovina na mě.Super!Moderátorka rádia začala rychle mlít.

"Tak tohle byli srty sekonds tu máárs a jejich frrrom jesterrrdej...tuhle partičku můžete vidět v červnu u nás jako předkapelu skupiny Linkin Park v Sazka Aréně....je právě půl 11 a vy posloucháte Evropu dvěěěě..." okamžitě jsem přeladila!!....a kurva....sedla jsem si s vyděšeným výrazem na židli....no tak a ted' jsem v háji...polkla jsem naprázdno..

Okamžitě jsem zapla notebook a připojila se na icq, abych Lee sdělila tu "úžasnou" novinu!Moc dobře jsem věděla, že Jared ví a že já vím a když Jared ví, tak v tom případě i Gerard ví, ale průser je, že Lea to ještě neví!!!

Vzápětí jsem od ní obdržela informaci, že i milí MCR se nám chystají do Prahy, což situaci ještě více vyostřovalo.Připadalajsem si jako v nějaké stupidní americké komedii.

Lee's POV

Další den jsem se probudila až kolem oběda. Byl to poslední den. Den, na který jsem se tak těšila poslední dobou, ale nejsem si už tak jistá, jestli vůbec chci odjet. Bude mi to chybět. Rychle jsem na sebe naházela první oblečení, co mi přišlo pod ruku a vydala jsem se rozloučit s příteli, co mi přirosti za tu dobu k srdci a téměř mi nahrazovali rodinu. Dokonce i s klukama z 30 seconds to Mars jsem se rozloučila a probíhalo to v přátelském duchu. Už jsem neměla ani sílu na to, nenávidět někoho.

Tak a teď už mi zbývají jen My Chemical Romance. Dlouho jsem uvažovala, jestli se s nimi rozloučit, nebo ne, ale i přes to špatné jsem s nimi zažila ty nejhezčí chvíle v životě. S Bobem, Rayem a Mikeym jsem se rozloučila hromadně a dokonce jsem měla i dojem, že je mrzí, že se musíme loučit. S Frankiem to bylo na dýl, za tu dobu jsem ho brala už jako svého ulétlého bratra, se kterým je sranda za všech okolností. Svými vtípky hodně zlehčil tohle loučení a slíbili jsme si, že až budou někde poblíž, tak si zopakujeme ty akce a pořádně zapaříme. Málem mě uškrtil při tom, když mě objímal a těžce se mi říkalo 'sbohem'. Gerarda jsem nezahlédla nikde v okolí...možná mi to chtěl ulehčit, nebo je to jen osud. Neměla jsem čas na něj čekat, protože George chtěl ještě podepsat nějaké papíry a domluvit se na odjezdu.

Po příchodu do svého busu jsem dobalila pár svých věcí a pak si sedla před bus a dívala se, jak pomalu odjíždějí kapely. Jedna za druhou, během pár minut odjela téměř polovina.

"Chtěl bych se s tebou rozloučit. Ale asi semnou nemluvíš, že? Můžeš udělat vyjímku, když už se dnes vidíme naposledy?" dívala jsem se do prázdna a snažila se hrát, že jsem naprosto v pohodě.
"Odpustíš mi??" zeptal se a položil mi ruku na rameno, abych ho vnímala. Ten pohled mě zraňoval a pomalu se mi ta hra na to, jak jsem v klidu bortila. Nedokázala jsem mu říct, že ho nenávidím, protože nenávist jsem necítila. Jen beznaděj a lásku. Udělal krok ke mně a sundal si sluneční brýle. Jeho oči se leskly slzami a jeho pohled mě zraňoval víc, jak kdykoliv předtím.
"Chápu, že mě nenávidíš, ale jednou konečně udělám to, co mi říká srdce" řekl a zajel mi rukou do vlasů a začal mě líbat. Neměla jsem sílu ho odstrčit, nebo mu něco říct, nešlo to. Ale nebyla jsem šťastná, radši bych se s ním asi ani nerozloučila. Slzy mi tekly proudem a náš polibek byl nekonečný.
"Gerardeee! Sakra! Už musíme jet, pohni tím zadkem!" zaječel na něj Brian. Vypadal naštvaně.. asi proto, že většina kapel už odjela.
Gerard se mi znova zadíval do očí a objal mě. Otočil se k odchodu, ale ještě se vrátil, aby mě znova políbil. Pak odešel a už se ani neotočil. Stála jsem jak přimražená a sledovala, jak jejich tourbus mizí v dáli.

Cesta na letiště probíhala tak, že jsme všichni mlčeli a pak se semnou a se Seli rozloučil George a pár dalších kolegů. V letadle jsme se nějak přemohly na velice skromnou komunikaci, což se ovšem po tequile změnilo a cesta uběhla celkem rychle a nebyla ani tak tragická, jak jsem si myslela. Vtipkovaly jsme o tom, co si koupíme za vydělané peníze a jak budou všichni známí čumět, ale věděla jsem, že i kdybych za to dostala miliony, nikdy si nekoupím někoho, koho bych mohla milovat tak, jako Gerarda.

Domů jsem přijela naprosto vyčerpaná a i trošku opilá ještě, tak jsem hodila kufry do haly a šlehla jsem sebou na postel. Usla jsem opět s pocitem osamělosti a smutku a prospala jsem skoro celý další den.

Protože se mi nechtělo nic dělat, sedla jsem si k počítači a pročítala si e-maily. Většinu jsem smazala, dokud jsem nedošla k mailu s předmětem "My Chemical Romance v Praze". Nesmazala jsem ho a začla jsem číst. "MCR potvrdili naši agentuře, že se v rámci Evropské tour staví také do Prahy" ..dál jsem to ani nedočetla a nezmohla se na nic, než jen na tupé zírání do monitoru.

Potřebovala jsem to s někým probrat a jediný, kdo mě dokázal pochopit byla Seli, která mi ale oznámila to, co jsem slyšet nechtěla. Po pár minutách čumění do prázdna mě vrátilo zpět do reality vyzvánění mobilu. Byla to Seli. Nevěděly jsme co na to říct, takže jsme většinu hovoru mlčely. Co má tohle znamenat? Další blbá hra, to jim ještě nestačilo? Začínala jsem je zas nenávidět.

Srala jsem se s tím asi hodinu a půl a když jsem dala "uložit" tak mě to odhlásilo a když jsem se zas přihlásila, tak se to ZTRATILO! Mám chuť ten počítač vyhodit z okna!! :D
Mno.. takže jak jsem si myslela, že do rána bude konečně pokráčo, tak asi nebude, jelikož na to už nemám nervy! Takže nejspíš budete muset být ještě trpěliví.

Zatím si můžete poslechnout pár "vánočních" songů :) *dělá, že ji vůbec nesere to, že to musí znova přepisovat* :-D

Omlouváme se za ten menší zásek, ale jsme rády, že ještě stále máme tolik čtenářů.Když jsme začínaly s touhle story, tak nás ani nenapadlo, že budem mít takový úspěch a tolik lidí to bude znát.Děkujem vám všem.

NEBOJTE POKRÁČO BUDE!!!!!:D:D:D

zatím mi můžete chodit na blog:P...prosiiim me tam nikdo nechodi a nekomentuje!!diiik...
Seli's blog

Seli's POV

Po tom co se všechno tohle stalo...jak vyšla pravda na jevo...po tom jsem už nemohla nikomu důvěřovat.Jediný člověk, na kterého jsem se tady mohla ještě spolehnout, byla Lea.

Sedavala jsem celé dny v tourbuse a zírala do prázdna nebo spala.Noci jsem probrečela.Měla jsem Jareda stále před očima.Jeho výraz...jeho pohled....kolikrát se mi hlavou honily otázky..jestli jsem ho neobvinila špatně.Ale tak jako tak to bylo neodpustitelné to, co mi provedl.Získat si mě lstí a podvodem.Kdo ví co z toho, co mi říkal byla pravda a co lež.Moje srdce bylo pryč...vyrvané z hrudi a neuměla jsem si ani představit, že by se ta rána někdy zacelila.

Seděly jsem jako obvykle v toubuse a zíraly do prázdna, když se rozrazily dveře a přilítl do nich George.

"Co to tady je???Tady už týden sedíte a nic neděláte!Za co vás platím?!" vypadal pěkně naštvaně a z očí mu šlehaly blesky.S Leou jsme se na sebe jenom zmateně podívaly.

"No my jsme myslely..." chtěla jsem začít, ale byla jsem hrubě přerušena.

"Vy jste myslely??Hele Sazdova, tak já ti řeknu na co ted' budeš myslet..zítra interview s Marsama v 14 hodin v televizním studiu!...a žádný výmluvy!Slyšel jsem něco o tom, že tady byly kvůli vám dvěma ňáký nepokoje....jestli se dozvim, že jste do práce pletly osobní život, tak vás to přijde draho!Jasný?!.." šel z něj doslova strach...doufám, že kluci drželi jazyk za zuby.Pak se otočil na Leu.

"A s váma Dorčáková si to vyřídím později!Ted' ještě nemám přesné instrukce...Takže jestli tu zejtra nebudete, budete mít problémy!" s těmito slovy prásknul s dveřma.

"A sakra..." bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.

Druhý den ráno jsem byla na nohou už od 8.V noci jsem téměř nespala a nemohla jsem myslet na nic jiného než na to jak se mám chovat.Vymýšlela jsem celé dopoledne otázky a pohotové manévry.Moc dobře jsem znala Jaredovy reakce a odpovědi.Jenže jsem taky věděla, že je nepředvídatelný v některých momentech a dokáže člověka pěkně rozhodit.

Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou a házela do sebe už třetí kafe.Nebylo mi dobře, protože jsem ani nedokázala jíst.

Už v jednu jsem stepovala před televizním studiem a přemýšlela co mám dělat.Na to abych se uklidnila jsem se už vykašlala, protože to stejně nemělo cenu.Budu se snažit mít kamennou tvář a nedat na sobě nic znát.

Upravila jsem si tedy vlasy a vkročila do studia se vztyčenou hlavou.Všude byli kameramani a osvětlovači.Hned mě odchytila prodikční a nacpala mě k maskérce.Ta na mě napatlala nehezkou vrstvu pudru.Když jsem se konečně vymanila z jejího sevření, tak jsem už viděla kapelu přicházející do studia.Srdce mi poskočilo, když jsem viděla Jareda.Stále mě bude udivovat jeho krása....a velmi mě překvapilo, že se oholil.Zdál se mi ale ještě pohublejší než před tím.

Usedla jsem na křeslo u gauče na kterém měla sedět skupina.Tep jsem měla neuvěřitelně zrychlený.Se všemi jsem se formálně pozdravila a Shannon mi věnoval smutný pohled.Za to Jared se na mně nepodíval vůbec.Zíral do země a neřekl ani slovo.Vůbec to nebylo jeho obvyklé chování.

Světla svítila, kamery běžely a klapka padla.

"Dobrý den, jsme tu se skupinou 30 seconds to Mars....vítáme vás...jak se máte?"

"Háááááj..." zahučeli sborově "...máme se celkem fajn, ale unaveně.." odpověděl pohotově Shannon.

"Blíží se už konec turné...jak byste ho zhodnotili?"

V tomto duchu se odebíral rozhovor a Jared sotva řekl slovo.Čekala jsem, že bude možná nesvůj, ale rozhodně ne takhle!Blížil se koknec a moje poslední otázka.

"No tak na závěr bych se chtěla vás chlapci zeptat co vám toto turné dalo a co plánujete do budoucna?"

Slova se hbytě ujal Shannon.Začínal mě překvapovat.

"No pro mě to bylo super a po turné bych si chtěl trochu odpočinout, ale jedem skoro hned pak do Evropy, takže asi nebude moc času." při téhle odpovědi mi vyschlo v krku.Mikrofon se přesunul k Tomovi, který mluvil jenom krátce a pak se dostal k Jaredovi.Tehdy poprvé vzhlédl přímo mě do očí.

"Mě tohle turné přineslo docela ponaučení do života....a to, že za vlastní hloupost se platí....v budoucnu nevím co se svým životem, ale turné po Evropě mi snad přinese nové možnosti." jeho pohled se vpaloval do mých zorniček a začaly se mi sbíhat slzy.Dlouho dobu po jeho odpovědi bylo ticho a jen jsme se na sebe dívali, ale pak jsem se vzpamatovala.

"Tak děkuji vám za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů do budoucna."

Kamery se vyply a já se rychle zvedla.Musela jsem na vzduch a na cigáro.A navíc jsem nechtěla dávat šanci Jaredovi k jakému koliv osobnímu rozhovoru.Nemohla jsem si dovolit, aby nás kdokoliv spolu viděl.Spěchala jsem jak jsem nejrychleji uměla a zavolala si taxi na parkoviště tourbusů.

V buse jsem se zhroutila na postel a plakala....strašně to bolelo......jak jsem se těšila domů!!

Lee's POV

Chyběl mi jeho smích a jeho pronikavý pohled, připadá mi to jako věčnost co jsem ho neviděla a přitom je tak blízko. Často jsem zapomínala na to, co mi udělal. Všechny celebrity jsou to samé. Začínala jsem nenávidět všechny kolem. Už aby tohle peklo skončilo. Přijedu domů a po čase zapomenu..ale zapomenu vůbec někdy?? Většinu času jsem seděla zavřená v tourubse, okdud jsem Gerarda vyhnala a vzpomínala na to, jak to bylo krásné. Byla jsem ráda, že vůbec přežívám a ven jsem vycházela jen když to bylo nutné. Neměla jsem náladu se bavit.

Asi po týdnu nic nedělání k nám vlítnul George a pořádně nás seřval, že nic neděláme. Seli hned zaúkoloval na další den interview s Jaredem a mě nechal zatím být. Při představě, že budu sedět vedle Gerarda a ještě budu muset dělat, jakoby se nic nestalo mi vřela krev. Byla jsem hlavně naštvaná sama na sebe, že jsem se dokázala zamilovat do lží. Všechno v tom zasraným tourbuse mi ho připomínalo.

Další den ráno jsem se vzbudila někdy kolem oběda a měla jsem náladu všechno změnit a vykašlat se na to, co se stalo. On si beztak užívá s nějakou goupie..Nestojí mi za to, abych byla dokonce tour zavřená v tom posraným buse.

Vyšla jsem se kouknout na stage a celkem jsem si i pokecala s pár známýma. Najednou se předemnou zjevil Frank.
"Ahoj" oslovil mě nadšeně. Ztratila jsem důvěru i k němu, ale doufala jsem, že mu tím křivdím.
"Ahoj Franku!" řekla jsem a hned mě obejmul.
"Kdes byla? Jsem tě neviděl už pěkně dlouho...vlastně od doby..kdy.."
"Já vím..potřebovala jsem to rozdejchat..Co ty, ještě ti to tu neleze na nervy?"
"Abych řek pravdu, tak trochu jo, hlavně ten Gerardův přístup.. od doby kdy se to mezi váma posralo s ním není řeč"
"To se neposralo mezi námi..to posral on a Jared" připomněla jsem Frankovi situaci.
"No jo..ale vážně od té doby co se popral s Bertem a Jaredem se s ním nedá vydržet, je mu všechno jedno"
"Na to měl myslet před tím, než udělal takovou sviňárnu.."
"Ale on to tak nemyslel! Má tě doopravdy rád...tohle ještě neudělal kvůli žádné holce..dokonce se popral i se svým kámošem"
"Hele, ty kecy běž rvát někomu jinému..Nechápu, o co mu ještě jde..svého dosáhl, tak ať mě nechá být! A můžeš mu vyřídit gratulace, protože jim asi vše vyšlo podle plánu" řekla jsem a rychlým krokem jsem odeša zpátky do busu.

"No kde se zas flákáš? Už tu na tebe čekám deset minut!"
"Promiň Georgi..byla jsem se najíst."
"Proč bulíš?" George je víc všímavej než jsem si myslela..
"To je jen alergie.." v tu chvíli mě lepší výmluva nenapadla.
"Aha..no tak to si rychle vem prášky, ať seš večer v pohodě. Na sedm je přichystanej rozhovor a zítra jedeš s MCR do redakce časopisu, kde udělaj rozhovor i s tebou, tak se připrav"
"Už? Eh.."
"Nějakej problem?"
"No ..ne..ok"
"To rád slyším" řekl a odešel.

Kretén!procedila jsem mezi zuby a šla se psychicky připravovat na večer.
Byla jsem na místě zhruba hodinu předem a sedla jsem si na schody vedle vchodu na stage a snažila jsem se pravidelně dýchat, abych ten rozhovor přežila. Po chvíli jsem ale zaslechla povědomý hlas. Gerard a Frank se vraceli ze stage.
"Ty ses s ní bavil?? O mě?? Proč se do mě kurva sereš??"
"Promiň, já myslel.. vůbec se s tebou nedá mluvit..musíš si někoho najít!"
"Hele, do mě ti nic není! A už vůbec ne do toho s kým budu!" zařval po něm Gerard.
"Hm, tak promiň..nechtěl jsem tě naštvat" omluvil se Frank
"V pohodě..já jen.. nechtěl jsem ji nikdy ztratit....a žádnou jinou nechci"
Opatrně jsem vykoukla, abych na ně viděla a ten pohled mě zasáhl přímo do srdce. Gerard plakal Frankovi na rameně a Frank ho utěšoval. Neměla jsem sílu dál tam sedět, tak jsem rychle šla na záchod upravit si rozpitou řasenku a trochu se uklidnit. Když jsem se koukla na hodinky, opět mě to znepokojilo, už musím jít!
Když jsem se přiřítila do místnosti, kluci už tam čekali. Gerard všechnu pozornost věnoval kelímku s kávou a cigaretě, jediný Frank se na mě usmál.Nejistě jsem pozdravila a sedla jsem si naproti Franka a Boba.
Chrlila jsem otázky jak na běžícím páse, jen abych to měla co nejdřív za sebou. Odpovídal mi povětšinou Frank a občas i Bob a Mikey, Gerard to jen komentoval slovy-ano, ne, hmm. Nebyla to taková zábava, jako všechny interview předtím.myslím, že se u něj nebavil nikdo. Znervózňoval mě pocit, že se na mě Gerard dívá..ale vždy když jsem se otočila směrem k němu, zadíval se zas do kelímku s kávou. Konečně jsem položila všechny otázky a mohla jsem se rozloučit a odejít.

Do tourbusu se mi ale ještě nechtělo, poslední dobou jsem v něm trávila víc než hodně času.Sedla jsem si ven a užívala si jednu z posledních teplých nocí. To vysedávání venku po nocích mi bude chybět, až přijedu domů. Po chvíli jsem se vzpamatovala a všimla jsem si, že vedle mě někdo stojí. Když jsem zvedla hlavu nahoru nechtěla jsem věřit vlastním očím, ale stál tam Gerard.
"Neruším?" zeptal se, když si všiml, že se na něj dívám. Chvíli jsem se sekla, protože se mi připomnělo všechno to špatné co mi udělal.
"Ne" odpověděla jsem krátce.
"Chtěl bych se ti omluvit, zvoral jsem to..a nevím jak to napravit"
"Na to jsi měl myslet dřív, ne?" slzy už mi stékaly po tvářích. Vzal mě za ruku a pokusil se mě políbit.
"Ne!" vytrhla jsem se mu a utíkala jsem do tourbusu. V hlavě se mi celou noc přehrávala ta chvilka, kdy jsme spolu mluvili. To, že byl tak blízko. Ale už ne..nechci mu na to znovu skočit.

Ted' jsme se rozhodly, že je už na čase konečně napsat další pokráčo!:D...budeme se snažit co nejdříve!!
love you all
-S

Lidi omlouváme se, ale pokráčo v nejbližších dnech opravdu nebude....jedna z autorek nestihá a druhá nepíše:D...a ted navíc o víkendu jedem obě na festák...je možné že bychom něco vymyslely společně nebo až se vrátíme,ale nic nezaručujem...ale zachovejte nám přízeň a trpělivost.
Děkuejme za pochopení;).
-S

Jared ležel v noci a nemohl usnout.V hlavě mu běhalo spousta myšlenek.A všechny končily u Berta.Však on si toho skřeta podá!!Rána na čele ho pěkně pálila.Kdyby to ten blbeček nevykecal, tak se to všechno mohlo ututlat a zapomenout na to, že způsob jakým je sem přivedli byl trochu nefér....dobře hodně nefér.Ale copak měli jinou možnost?!Jet za nima do tí jejich země?!To určitě!A navíc kde by na to vzali čas?.....bylo to celé šílené a zvrácené...nelíbilo se mu to...ale už to bylo tak....a jestli si Bert myslí, že jsou dál kámoši, tak mu jednu ubalí z fleku!!

Převaloval se ještě dvě hodiny a pak konečně zabral, ale stejně spal neklidným spánkem.

Ráno se probral za strašného bolehlavu.To ho nasralo hned zkraje.Opět mu první myšlenka padla na Berta.Ten chlap mu ležel v žaludku a byl na sebe naštvaný, že ho nezrasil ještě včera.Už jenom kvůli tomu jak se před jeho očima celou dobu na ni sápal a při tom věděl!!!Moc dobře to všechno věděl!!!...A kurva čí to vlastně byl nápad tenkrát?!?JISTĚŽE JEHO!!!A jelikož to byl jeho nápad, tak to nechtěl říkat Gerardovi....že on s tím blbec souhlasil!!Pamatuje si ještě doted' jak si četl článek od Seli v ňákém časáku a pak viděl její fotku na druhé straně.Zastavil semu dech a zíral na tu fotku dobře půl hodiny.Pak se mu naklonil Bert přes rameno, aby viděl na co to tak zírá.Prohlásil, že se mu nelíbí, že on je na jinčí typy.Jared nemohl odtrhnout pohled.Pak Bert se smíchem ho přesvědčil at' si s ní domluví interview a pak ji sbalí.No jo jenže byl menší problém...byla z ČR....Tak celej nadšenej přiběhnul za Gerardem, že vymyslel plán jak si sjednat interview s touhle reportérkou...Gerard na něj nejdřív koukal jak na blázna a vytrhl mu časopis z ruky...prohlížel si její fotku a pak zaraženě zíral na článek o stránku vedle....situace se stala o to bizarnější, ale přesto naprosto jasná!!A tak se stalo, že to zrealizovali..sice jim to dalo hodně práce...a hlavně umlčet pár lidí...ale podařilo se jim to a v den kdy začínalo turné se cítil jako malý kluk o Vánocích....nelitoval toho...zamiloval se a až do včerejška věřil, že jim nemůže nic stát v cestě....než se tam postavil Bert!!!!

Vyskočil z busu a chladný ranní vzduch ho uhodil do plic.Rázně si to vykračoval parkovištěm přímo k tourbusu "Použitých".Krev v něm vřela jako láva.Zabušil na zamčené dveře, protože samozřejmě kdo by byl vzhůru, že?!Chvíli žádný pohyb a pak se vynořila Bertova rozcuchaná palice.Rovnou ho Jared čapnul za triko a vytáhl ven.Bert měl na sobě ňáký pofidérní krat'asy a dost se motal.Zřejmě s ním mávala kocovina.

"Jeee čus Jay!!Co se ti to stalo?" žvatlal Bert a snažil se rozlepit oči.

"To je všechno kvůli tobě!!" zařval na něj nakvašený Jared.

"Mně?...nevim o čem to mluvíš..." trochu se probral Bert.

"Nevíš?!Jak si obtěžoval Seli a pak jí to všechno vykecal?!?TY NEVÍŠ?!?"

"Jooo...tohle..." žbleptnul.Jared ještě chvíli oddychoval a pak ho pravým hákem srazil rovnou k zemi.Bert zařval a válel se překvapeně dole.

"Voleee klidééék...dyt' je to jenom děvka!Z toho naděláš!" to Jareda dopálilo ještě víc a začal do Berta kopat.Ten se svíjel v křečích na zemi a prosil ho aby přestal.:D Pak mu podrazil nohy a Jared taky skončil na zemi, ale neváhal a znova se na Berta vrhnul.Začal ho krosit pravačkou, při čemž na něm seděl obkřočmo.Perfektní pozice aby ho umlátil do bezvědmí a pořádně mu upravil ten jeho ksicht.Jenže to už se z busu přihnal Quinn a začal kluky odtrhávat od sebe.

Gerard mezi tím seděl v tourbuse a vykuřoval jednu za druhou.. všechny věci na zařizování nechal na klucích z kapely.Když už mu ten dým začal zastiňovat myšlení, tak se sebral a šel na malou procházku..Jen tak sám..přemýšlet o tom, co bude dál.Uvažoval proš se všechno v jeho životě se musí posrat..

"Rozmlátím ti ciferník, že tě vlastní máti nepozná, slyšíš ty hajzle?" zaslechl najednou Gerard. Byl to hlas Jareda.. On se chce zas prát nebo co? Doufal, že ho už v životě neuvidí...

"Ne, rovnou tě zabiju..zničím tě...tak jako jsi ty zničil můj život!" Gerard se otočil, ale nikde Jareda neviděl..

..až když obešel jeden tourbus, uviděl Jareda a pod ním ležícího Berta. Quinna zahlédl taky, ale nepochopil, proč tam stojí když jen uhýbá udérům Berta a Jareda.

"Měl jsem tě za kámoše a ty mě takhle podrazíš! Ty zmetku" a Bertovi přibyl další monokl. Gerard tam jen zmateně postával a nechápal co se děje..nejradši by je totiž zlikvidoval oba.

"Od tebe to sedí Leto! Ty tu budeš kecat něco o přáteství!" neodpustil si Gerard. Jeho přítomnost Jareda i Berta odtrhla od rvačky a oba se na něj podívali.

"Tak to není! Jen se zeptej tohodle zmetka kde je pravda!" zařval Jared. Gerard pořád nechápal.

"Jste oba jen zasraní zkurvysynové!" procedil mezi zuby a už se otáčel k odchodu.

"Za všechno může Bert..on to řekl holkám!" bonznul Jared, když se zvedal na nohy.Gerard se zastavil a přišel k Bertovi..Podal mu ruku aby mohl vstát.

"Je to pravda?" řekl tiše s upřeným pohledem do jeho očí, které se ani za tak dlouhý čas nezměnily.

"no a.." odpověděl Bert..

"Když s tebou mluvím, tak se alespoň dívej na mě.. a nestůj jak nějakej podvraťák se sklopenou hlavou!" seřval ho Gerard. Bert se jen přiblble usmál. Gerard mu jeho ironický směv vrátil a pak se otočil a dal mu pěstí tak, že se mu málem protočila hlava a v zápětí si na něj namířil druhou ránu. Bertovi zase začla téct krev z nosu a bylo na něm vidět, že sotva stojí..Jared, jakožto milej kluk mu ještě podkopl nohy a párkrát mu kopl do břicha..Quinn byl proti nasranému Jaredovi a Gerardovi bezmocný a tak až usoudili že má dost, odešli společně na parkoviště. Gerard se zaculil.

"Co se řehtáš?" řekl odměřeně Jared..

"Já jen že na tomhle parkovišti jsem před pár hodinama zvažoval jestli tě zabiju nebo co s tebou udělám a nakonec za to může Bert." ..

"Hmm..ale nic na tom nemění fakt, že jsme v prdeli" konstatoval Jared..

Gerard kouří jednu za druhou a vyčítá si, že kdy na tu sázku přistoupil. Ale nebýt ní, nikdy by ji nepoznal. Za všechno může Jared, ten zmrd! Ignoruje lidi kolem sebe, fanynky co se nějakým zvláštním způsobem dostaly do backstage by nejraději poslal do háje.. Zabočil k šatnám, aby ho ty malé posedlé holky neměli šanci zastavit a říkat mu, jaký je sladký a jak mu to dneska sluší. Málem roztřískal automat na kafe, který po cestě srazil a na slova "pane, tady je zákaz kouření" odpověděl "fuck you". Nemá absolutně náladu na nějaké kretény..ani na kluky z kapely.. "kreténe, kreténe.." opakoval si pro sebe. Drtil v ruce kelímek z kávou až praskl a on se polil "kurva! zasraný výrobci zkurvenejch kelímků na kafe!" zařval a když se na něj všichni podívali, odhodil kelímek a vypařil se na parkoviště. Sedl si na zem, ale nevydržel sedět a nic nedělat ani minutu.

Leto! Ten zmrd! Za to zaplatí! Automaticky nabral směr thirtysecondstomars bus. Po chvíli ho našel. Nesral se s klepáním a prudce otevřel a vešel dovnitř. Na sedačce seděl Shannon, který nepobíral rychlé objevení Gerarda u nich v buse.

"Potřebuješ něco??" zeptal se ho Shannon.

"Jo! Jareda!" řekl Gerard rázně.

"Aha, sorry, ale teď spí.. asi na něj něco vlezlo, nebo jen únava, no znáš to.. je KO" ..

"Ne, KO bude až za chvíli.." řekl Gerard a vešel do zadní části busu. "Jaredeeeeeee?????" zařval mu do ucha, zatímco spal. Měl chuť mu roztřískat něco o hlavu, ale zatím se ovládal. Jared se prudce zvednul a slušně se bouchl do hlavy.

"Co tu řveš sakra??"

"Pojď ven!" zněla nekompromisní odpověď Gerarda.

"Nech mě spát, nemám na blbosti náladu!" řekl Jared a znova si lehl. To Gerarda dožralo, tak ho chytl za lem trička a snažil se ho vytáhnout z bunku.

"Ježiš OK.. tak já jdu.. doufám, že pro to máš alespoň důvod..a už mě sakra pusť!" řekl otráveně Jared. Když vyšli ven stoupli si naproti sobě a Gerard chvíli zkoumal Jaredův pohled. Ten se na něj provokativně usmál.. To je na ránu!! Sráč! říkal si.. takový provokativní úsměv umí maximálně ještě Bert. Když si vzpomněl na Berta, jeho rozzuření ještě stouplo.

"Proč si jim to vykecal??" zeptal se Gee. Jared jen stál a neodpovídal. "Mluv sakra!! Proč??" zařval na něj Gerard.

"Ona už to věděla!"

"A tys jim to milerád potvrdil, co??" zeptal se Gerard.

"No jo, .." než to Jared stačil doříct, Gerardova pěst se zabořila do jeho obličeje. Bolestí se sesunul k zemi a z nosu mu začala téct krev. Jen co se zas postavil na nohy, Gerard ho znovu napadl pěstí do obličeje. Jared už si to nenechal líbit a zaútočil taky. Gerard kopl Jareda do holeně, čímž ho opět srazil k zemi a chystal se na další ránu, když v tom se na něj zezadu pověsil Shannon.

"Nechte se sakra!! Ste jak malý děcka kurva!! Čumte na sebe.." Gerard se na něj podíval a pak zas šel k Jaredovi, ale Shannon si mezi ně stoupl. Nejdřív schytl do břicha od Gerarda a pak do obličeje od Jareda. Oba byli posedlí touhle rvačkou a nemysleli na nic jiného než na pomstu. Shannon to vzdal a odplazil se do busu. Za chvíli přibehli Frank a Ray a spolu se Shannonem, který znovu nabral dech se pokusili o ukončení té rvačky. Frank chytl Gerarda kolem pasu, ale Gee ho táhl za sebou, jako by tam vůbec nebyl. Ray mu teda pomohl a Shannon chytl Jareda.

"MOHLI BY JSTE TOHO UŽ KURVA NECHAT NEŽ SE ZABIJETE???" zařval Frank a prohlížel si starostivě Gerardův zkrvavený obličej, modřinu pod okem a rozbitý ret.

"Měl bys radši jít do nemocnice!" řekl Frank a pomohl Gerardovi vstát.

"Do žádné posrané nemocnice nepotřebuju, nech mě! Pusťte mě na něj!!" řekl a rozběhl se zpátky na Jareda, ale marně. Frank ho chytl za naražené žebra, takže spadl bolestí na zem.

"Podívej se jak vypadáš.. Nenechám tě tu zmrzačit! To ti totálně přeskočilo nebo co??" začal po Gerardovi řvát Frank. Ray s Frankem podepřeli Gerarda a zavedli ho do jejich busu. Zatímco Shannon Jaredovi čistil rány..

"Nevypadá to tak vážně" konstatoval při důkladném prohlédnutí rány na čele. "Pojď si radši zase lehnout.. Bolí to moc?" zeptal se starostlivý Shannon. Jared jen přikývl.. "Ok, tak ti dám nějakej prášek proti bolesti a bude ti fajn" uklidňoval Jareda.

"No Gee..s těma žebrama musíš k doktorovi a mám dojem, že tohle bude na pár stehů" řekl Frank..

"Stehů??" vypískl Gerard a strachem se mu rozšířily zorničky.

"Nebude to bolet..neboooj" uklidňoval ho Frank a pohladil ho po vlasech.

..čekejte ještě dodatek k 12. dílu..někdy cca kolem 22hodiny řekla bych :-D